Osudová neděle
24. 3. 2008
Přijel jsem na chajdu v neděli, slunce pěkně
pálilo, tak jsem se rozhodl pro přívlač. Obul jsem rapalu 7 cm v barvě černé s bílým
bříškem a vyrazil směrem k Matějově chatě, kde jsem měl jeden záběr, po dalších
hodech už nic, i když kolem mě pořád něco lovilo. Jdu dál směrem po proudu a
zastavím se kousek nad peřejemi. Prohazuji břehy a najednou cítím pěkné
škubnutí, ale nic. Rychle nahazuji do stejného místa a hned po dopadu
zasekáváme a následně zdolávám tlouště 35 cm. Prozatím jsem spokojen a jdu navštívit
chataře :-) Odpoledne opět beru vláčák, tentokrát vyrážím opačným směrem a
volím hlubší kamenitou vodu. Plandavku brzy trhám, a tak přichází čas zkusit
třeba gumu. Na karabinku navlékám twistra od berkley zeleno-černé barvy. Hned
první nához proměňuji - po dopadu na dno a prvním přizvednutí přišel candát 35 cm, pěkný dorostenec, ale
na umělou nástruhu byl můj první. Jsem spokojen. Po dalších neúspěšných
náhozech nástrahu trhám ve vázce a odcházím od vody okouknout chatu. Nedělní
podvečer přinesl odjezd chatařů i mých kamarádů. Zůstává otázka, kam půjdu na
ryby? V hlavě se mi honí dvě myšlenky, zkusit sumce nebo jít klasicky na
plavajdu na kapra? Nakonec volím pokus o sumce. Navazuji montáže, konec jistím
kevlarovou šnůrou (15kg), následuje větší kus klasické šnůry 0,14mm (10kg) na
obratlíku a olovo 40g, vše v průběžné montáži. Jako nástrahu dávám mrtvou
ouklej a na druhý prut chomáč rousniček. Krátce po 20té hodině mám nahozeno a
čekám. Čas si krátím pozorováním hladiny, krajiny i koupajících se dorostenců.
Sedím na stoličce a ani nedutám, cítím, že by mohlo něco přijít, něco
pěkného...A najednou to přišlo, policajt se hezky rychle zvedá, nic prudkého,
krásně táhle, chytám prut a v hlavě mi proběhne myšlenka: je to sumec...Zasekávám
a následujě silný odpor a úprk do proudu tlumí dobře seřízená brzda, teď jsem
si skoro jist, že je to silný sumec, ano! Celý se klepu a pořád si říkám, teď
se vyhákne, teď se vyhákne, hlavně neudělat chybu. Mrknu na mobil, který
ukazuje 20.47 (tipuju, že již aspoň dvě minuty zdolávám)Jednou rukou ješte
stahuji druhý prut. Snažím se přemýšlet, koho zavolám na pomoc, ale Matěj ješte
nedorazil, Vojta odjel domu, u nás nikdo taky už nebyl, poslední možnost byla
mamka Kosovic. Koupající dorostenec mě sleduje, ale pravděpodobně si řekne: má
tam šutr, tak odchází. Jednou rukou držím prut a druhou vytáčím číslo, po
črvrtém pokusu na to kašlu, musím se spolehnout sám na sebe. Ryba náhle mění
směr a jede po proudu do kamenů, cítím, jak vlasec občas drhne o kameny, věřím,
že to pletenka zvládne.
Ryby
odpočívá a stojí v proudné hloubce na místě. Zvedám prut, abych ji přinutil jet
zpět proti proudu, silné bouchnutí na hladině umocňuje můj adrenalin. Daří se,
ryba se obrací a pozvolným přitahováním ji nutím jet proti proudu. Přitáhnout a
navíjet, přitáhnout a navíjet....k mé radosti se před řasami konečne vyvalí
mohutné tělo sumce. Teď ho ještě musím dostat ven. Následuje ještě jeden silný
výpad, který mě nemohl překvapit. Nyní už vypadá zcela vyčerpaný, a tak si
sundavám boty a ponožky, pokládám prut, chytnu vlasec a poplacám sumce po
hlavě, jak mi radil nedavno Matěj, sumec se obrací, snažím se mu vrazit ruku
pod čelist ze spodu, ale nedaří se, nepřemýšlím a strkám ruku přímo do tlamy a
chytám čelist ze vnitř, nechci rybu ztratit. Sumec je ve 21.00 na břehu - 114 cm, srdce mi tluče a oči
svítí radostí, vyhrál jsem, ale i sumec vyhrál, za svůj boj si zasloužil
svobodu v naší Berounce...Petrův zdar!