Fish Te

Po velmi špatném víkendovém počasí se v pondělí rtuť teploměru vyšplhala na lidské hodnoty a s vidinou nejteplejšího dne v týdnu jsme se s Lukášem opět dohodli na úterní vláčku v Bolenově.

Jelikož jsem měl hned od rána napilno, vstal jsem po páté hodiny, udělal jsem vše potřebné a na osmou vyrazil na místo určení. Cestou mě těšila krásně vybarvená obloha bez mráčků a v hlavě se mi honila vidina dobré rybařiny. Za půl hodiny jsme již stáli pár minut od našeho místa. Prošli jsme se kolem vody a objevili místo, kde jsme pozorovali hodně slušné jeseny,  jak si brázdí potokem a ukazují nám své červené ploutve. Chvíli sledujeme tyto krásné ryby, ale už víme, že je čas jít…

Věříme, že úspěch záleží z velké části na počasí, proto s napětím čekáme, jestli bude na našem místě větrno, čili vlnky na hladině. Z dálky již vidíme klidnou hladinu a já si v duchu říkám, dnes to půjde. Lukáš zase cestou pěje svou oblíbenou písničku, že dnes nic nechytí.

Jsme na místě. Rychle navazujeme naše klacky. Lukáš opět svého třímetrového Skelouše s luxusní Okumou s vlascem 0.18mm a já svého jediného vláčecího specialistu Trebucco Supra spin s Catanou, tentokrát dávám cívku se silnějším vlascem 0.185mm. Hned na mělčině nechci pokoušet boleny, tak navazuji Rapalku jointed s vidinou nějakého okouna. K mému překvapení po druhém náhozu ucítím škubání a první ryba je na prutě. Pěkně vybarvený okounek se třepotá na vlasci. Lukáš neváhá ani vteřinu a hned dává malého woblera a šup tam s ním. U břehu mu po nástraze vyjíždí opět okoun a za ním vidíme další dva kousky. Rychle zbrojíme gumy a prohazujeme místo. Zdolávám ještě dva okouny, pak již jdeme dál vybaveni našimi oblíbenými boleními nástrahami…

Postupně prochytáváme vodní plochu a začínáme pozorovat první boleny, jak jezdí těsně pod hladinou. Za pár chvil mi atakuje nástrahu nějaký bolen, bohužel se netrefil. Podle víru víme, že se nejedná o nějakého padesátníka. Lukáš okamžitě nahazuje o kousek vedle a jednoho plaší, teď už víme, že jich je na tom fleku víc. Než se vzpamatuji, tak Lukášův wobler je znovu ve vodě, můj ihned za ním. Obrovská rána do prutu a mohutné šplouchnutí na hladině, ano konečně pořádný záběr. Věřím, že tohle je moje šance, na kterou čekám již několik let. Ryba vůbec nejde k hladině, když ji lehce přitáhnu, okamžitě následuje mohutný výpad a z cívky navijáku mizí další a další metry vlasce. Jelikož tuším, že bolen není dobře zaseknut, mám strach, nechci však rybu ztratit, nechci aby se můj sen rozplynul ve vodě…Emoce jsou ještě silnější, když poprvé obracím toto torpédo na hladině. Oba už víme, že bude pravděpodobně větší než ten Lukášův z první výpravy. Po krásném boji se mi konečně daří rybu navést do tloušťového podběráku, který je ale moc malý. Naštěstí si Lukáš poradil a já už mám svou životní rybu na břehu. Wobler byl nakonec zaseknutý pevně v tlamě. Trochu se mi klepou kolena a čekám kolik ukáže metr. Rovných 70 centimetrů. Tak jsem se konečně dočkal. Po vyfocení pouštím místního krasavce zpět do vody.

Dnešní rybačka však ještě nekončí. Dál prochytáváme vodu. Jak sluníčko sílí, tak pozorujeme  na hladině obrovské stíny, jsou jich tu stovky, tohle ale nejsou boleni…

Ještě zdolávám dalšího bolena juniora a na Lukášovi je vidět, že mu to dnes nejde, ale nezlobí se, jelikož má z téhle vody již dva osobáky. Nakonec se mu přeci jenom jeden bolen povedl. Dnešní den zakončuji mini okounem na smáčka a můžeme vyrazit s dobrým pocitem domů.

My opět víme, že se sem vrátíme, protože jsme si jisti výskytu bolenů minimálně 80+.

Petrů zdar.

Aleš.